talking about this and that.

Ahoj, ahoj,

tak se hlásím znovu na sklonku mých posledních jarních prázdnin.

Dostala jsem teď takovou slinu na psaní, tak se tady zase (snad) rozepíšu.

Abych byla zcela upřímná, tak jsem na jarničky naplánovala tolik věcí, že jsem jich tolik ani zdaleka nestihla. Jediná věc, kterou jsem dokončila a jsem fakt ráda, že to mám za sebou, je moje seminární práce na téma "Chronické neinfekční choroby." Téma na dvě věci, který mi prd dalo. To máte tak, když se ze dne na den rozhodujete o tématu seminárky. Achjo, kdybych si tak 15. nebo kolikátýho ledna vybrala něco jinýho. Ale zas u třídního mi to uspělo dobře, poslala jsem mu to dvakrát na kontrolu a mohla jsem tisknout.

Jo, to je vážně jediná věc, kterou jsem stihla. :D Měla jsem v plánu začít s maturitníma otázkama, ale víte kde to asi skončilo. To samý moje maturitní četba - no přinejmenším jsem dneska začla číst aspoň tu jednu, no...

Ale abych tady na sebe neházela jen samý sra*ky, tak řeknu jen to, že jsem toho přes prázdniny a vůbec za poslední dva týdny vážně nakreslila docela dost (k nahlédnutí přikládám svůj tumblr - www.petatheaesthet.tumblr.com)  a vracím se k tomu, co jsem psala v minulém článku a to, že jsem si vážně našla svůj styl a načerpala i dost inspirace, takže stay tuned.

A abych nezapomněla, tak jsem úspěšně oslavila i své devatenácté narozeniny na jedný megadobrý akcičce. Ale řeknu vám, že devatenáct už není nic moc. Posledních náct a vlastně všechno tak vůbec nějak poslední. Ne, nechci tu načínat žádný téma typu 'moji spolužáci mi budou na vš chybět" a tak, protože tohle není pravda a kdybych tohle řekla, tak bych si jen sama lhala do kapsy. Abych řekla pravdu, tak jsem vážně ráda, že se některých lidí navždycky zbavím, a doufám, že je na pomaturiťáku uvidím naposled. Teď jsem se sama nečekaně dostala k tématu, jak mě vlastně docela dost lidí od nás ze třídy docela zklamalo. Ne, že bych si o nich už teď nemyslela, že to je banda omezenců, ale doteď jsem si vážně upřímně myslela, že mají nějaký hranice. Ještě k tomu dodám, takový náš interní vtípek, jakože 'selekce lidí v druhým pololetí ve čtvrťáku? yo bitch cool'.

Upřímně bych se v tomhle tématu docela ráda ponimrala a pěkně se v tom porochňala, ale začínám mít nehezký pocit a podezření, kdo se k tomuhle blogu už dostal a KDO se nedejbože k tomu MŮŽE ještě dostat!

Další téma o kterým jsem se chtěla zmínit, ale teď už si nejsem jistá, jestli k tomu je co napsat, je můj výběr vysoké školy. Kdo se k tomu ještě nedostal (tady začínám trochu pochybovat, kdo všechno to tady, kromě dearie čte), tak v minulém článku bylo "krátké" shrnutí mé zkušenosti na UMPRUM. Nicméně, tohle byl jeden z mnoha mých (nesplněných) úkolů na jarničky - najít odpovdající VŠ. Jako jo trošku jsem se ve špinavých internetových vodách pošťourala, ale nenašla jsem nic co by plně uspokojovalo moje potřeby. Jediný co je vážně podle mých gusta je škola v Dánsku. Jenže jsem zjistila, že i přes moje vlastní slova, když mi bylo asi patnáct, škola v zahraničí asi není úplně to co bych si představovala. Jeden z mnoha pádných důvodů je i to, že si docela těžko dělám kamarády, takže jsem ráda, že mám pár těch pravých tady v Čechách. Ano říkám to i přes to, že někteří moji "kamarádi" mě ne tak úplně mile překvapili. Takže škola, která mě jako jediná aspoň troch oslovila, je Karlovka a její Dějiny umění. Upřímně teda mě oslovil o obor Tibetanistika, ale tady už i já pochybuji o následném uplatnění a ano, jsem ta která se hlásila na UMPRUM. (komu tohle nedošlo, tak se omlouvám - můj humor). 

Takže jsem přes prázdniny vlastně zjistila, že jsem úplnej nýmand, ale yolo bitch, když mě někam nevezmou tak se na školu zvysoka vyseru a začnu podnikat, i když s otcem na živnosňáku vidím, že to stojí za starou bačkoru.

Na závěr přikládám, jednu moji fotku z mé oslavy devatenáctin.

tleskám tomu, kdo ty moje plky přečetl celý a vřele poděkuji i za jakýkoli smyslu i nesmyslu plný komentář!